Ještě v roce 1780 se získávala energie převážně ze dřeva. O pouhých 140 let později, tedy okolo roku 1920, už ale svět vypadal zcela jinak. Rychlý nástup doby uhelné přinesl nové výrobní procesy, umožnil rozvoj průmyslu a extrémně zrychlil dopravu. Ale také způsobil obrovské globální škody.

Nevelká skupina států, které mohly těžit uhlí, začala počátkem 20. století prostřednictvím svých kolonií a investic ovládat celé kontinenty. Prvním lídrem se stala Velká Británie, která se industriovala už od 16. století, následovala velká část zbytku Evropy a Spojené státy.

Čeští uhlobaroni

Na českém území došlo k významnému rozvoji těžby černého uhlí v 19. století, a to zejména na Ostravsku a Kladensku. Těžba byla ale ve všech lokalitách s výjimkou ostravsko-karvinského revíru ukončena v 90. letech 20. století.

O to více se pak u nás rozvinula těžba hnědého uhlí v Podkrušnohoří, zásobující zejména tepelné elektrárny. Také těžba hnědého uhlí devastovala krajinu, uhelné elektrárny nicméně zůstaly největším producentem energie v České republice.

Tuny oxidu uhličitého

Uhlí se těží na všech kontinentech a hned po ropě je druhým nejvyužívanějším zdrojem energie na světě. Nejvíce černého uhlí pochází z Číny, USA a Indie, hnědého pak z Německa, Polska a Ruska. Pro zajímavost: z hlediska vytěžitelných zásob je největším dolem North Antelope Rochelle Mine v USA o rozloze 250 kilometrů čtverečních. Odhaduje se, že obsahuje 2,3 miliardy tun černého uhlí a ročně se v něm vytěží přes 100 milionů tun. Další gigantické doly jsou v Číně, Mosambiku, Austrálii, Rusku nebo Kolumbii.

Co se týče uhelných elektráren ve světě, v roce 2019 se jejich číslo vyšlhalo na 2 425 a při své běžné výrobní kapacitě vyprodukovali 15 miliard tun (!) oxidu uhličitého. V Německu, Polsku a České republice se přitom vyrobí více než polovina veškeré „uhelné“ elektřiny v EU, a to přesto, že tu žije jen čtvrtina evropské populace.

Ničí obce, bere životy

O uhlí se sice na rozdíl od ropy často netvrdí, že by jeho zásoby docházely, nicméně z dlouhodobého hlediska se bude i tak používat méně. Atmosféra může totiž přijmout jen omezené množství oxidu uhličitého, aniž by došlo ke katastrofální změně klimatu, a většina uhlí se spálí právě v uhelných elektrárnách, které vyprodukují zhruba polovinu globálních emisí CO2 a více než čtvrtinu všech emisí skleníkových plynů. Smog v současné době sužuje především obyvatelstvo čínských a indických měst, nicméně i v západních zemích zaviní provoz uhelných elektráren rozvoj astmatu u tisíců dětí a tisíce předčasných úmrtí ročně. Co se týče České republiky, emise se nám poslední roky daří zmenšovat, ale při vyčíslení na počet obyvatel je máme stále vyšší než třeba Německo.

Mohlo by vás zajímat: Černé labutě a zelené dluhopisy

Problémy způsobuje i toxický popel, vedlejší produkt spalování uhlí. Skládky popela jsou totiž často nedostatečně zajištěné a jedovaté látky se dostávají do okolní krajiny. To ohrožuje životní prostředí i v případě, že nedojde k ekologické katastrofě s nedozírnými následky jako v roce 2008 u elektrárny v Tenessee, kde se prolomil val skládky a okolí včetně nedaleké řeky zamořily 4 miliony metrů krychlových kalu plného toxických těžkých kovů.

Těžba uhlí také mění k nepoznání stovky čtverečních kilometrů krajiny, která nejde vždy snadno obnovit. Při povrchové těžbě odházejí rypadla zeminu plnou života a zničí veškerou flóru i faunu. V místech, kde se pod zemským povrchem nacházely štoly, pak nastávají propady půdy, které ohrožují lidské životy. A aby se jámy při těžbě uhlí nezatopily, musí se odčerpávat podzemní voda, což může poznamenat také zdroje pitné vody, protože tak mohou začít vysychat studny. V neposlední řadě padne těžbě za oběť řada lidských sídel: celá města a vesnice se musejí přesídlovat, přičemž v Severočeské hnědouhelné pánvi už takto skončilo 81 obcí.

Čína jde příkladem

Celosvětová produkce uhlí se tak blíží ke konci. Evropská unie chce přispět svým dílem k omezování klimatických změn a do poloviny století výrazně (nejméně o 80 %) snížit množství CO2, které její hospodářství vypouští do ovzduší. Rapidně musí také klesnout globální roční spotřeba uhlí na jednoho obyvatele – z dnešních 1,07 tun na 80 kilogramů v roce 2050.

Ve Spojených státech za posledních šest let ukončilo provoz dvě stě uhelných elektráren. Hornický gigant Glencore zase zavřel během tří týdnů dvacítku svých dolů v Austrálii, přičemž jeho 8000 zaměstnanců muselo čerpat nucenou dovolenou. A to jsou jen některé z dokladů toho, že uhelný průmysl na celém světě se noří do vážných problémů.

Mohlo by vás zajímat: Ceny povolenek opět porostou

Odlišný obrázek nabízí Asie. Zatímco v Evropské unii a v USA podle této interaktivní světové mapy uhelných elektráren fabriky postupně ubývají – zavírají se, případně krachují – v Asii jich stále operuje velké množství, a dokonce jich tu řada vzniká. Výjimkou v Evropské unii je pouze Polsko, které nedávno otevřelo novou uhelnou elektrárnu.

Čína se ale snaží jít příkladem, a tak se i v zemi s celosvětově největší spotřebou uhlí rýsuje změna – snižuje se spotřeba hlavního fosilního paliva a posilují se obnovitelné zdroje. Podobně i další světové země a velké firmy mění svou energetickou politiku a posilují rozvoj nových energetických řešení typu fotovoltaiky, větrné, přílivové, odpadové a geotermální energie. Česká republika minulý rok po vzoru Německa založila Uhelnou komisi. Ta má přijít s datem konce doby uhelné a návrhem na nový energetický mix koncem roku 2020.