Na počátku června Energetický regulační úřad (ERÚ) představil Zásady cenové regulace pro V. regulační období, které budou platit od ledna příštího roku. Jaké nás tedy čekají novinky? O tom píše magazín PRO-ENERGY (v on-line verzi Energyhub.eu) s radními ERÚ Martinou Krčovou a Petrem Kusým.

Zásady pro V. období v kontextu regulace

Podřídit se Zásadám musí provozovatelé přenosové, přepravní a distribučních soustav, operátor trhu i další regulované subjekty. Nemalý vliv, vzhledem k úhradě regulovaných nákladů, ale budou mít pravidla také na zákazníky.

Jaké je postavení Zásad cenové regulace vůči dalším strategickým energetickým dokumentům? Zásady jsou střednědobým, pětiletým plánem. I přes svůj několikasetstránkový rozsah jde spíše o rámcový dokument, protože konkrétní pravidla jsou dále upravována každoročními cenovými rozhodnutími ERÚ a dalšími podzákonnými předpisy. To však nemění nic na tom, že by mělo jít o pravidla stálá a pokud možno s přesahem napříč regulačními obdobími tak, aby regulace byla konzistentní, což si ostatně ERÚ vytýčil hned jako první bod z pěti principů, kterými se nové Zásady řídí:

Stabilita a dlouhodobá udržitelnost regulačních principů zní samozřejmě, ale v době rychlých a potenciálně nákladných změn, kterými energetika prochází, patří tomuto principu po zásluze první místo.

Předvídatelnost regulace pro jednotlivé subjekty na trhu s elektřinou a plynem předznamenává, že regulátor nechystá žádná nestandardní „překvapení“. Pokud už ke změnám dochází, musí být diskutované, ohlášené a anticipované.

Vyváženost regulace z pohledu působení na jednotlivé účastníky trhu je principem, který jde proti jednostrannému vnímání regulace. Regulátor musí dbát na to, aby zákazníci nejenže zbytečně nepřepláceli za služby v energetice, na druhou stranu však musí regulovaným společnostem zajistit také přiměřené prostředky na údržbu a rozvoj.

Objektivnost a transparentnost nastavení regulačních principů a vstupů sehrála podstatnou roli už při přípravě pravidel. ERÚ se jí snažil dostát mj. tím, že konzultace nastartoval hned dvakrát ve dvouměsíční délce a osobní jednání nabídl každému, kdo o něj měl zájem a své připomínky zaslal včas.

Návaznost na platné legislativní předpisy coby princip naznačuje, že ERÚ musel Zásady přizpůsobit legislativním očekáváním. Energetický zákon čeká novela a výhledově přijde zcela nový zákon, další úpravy se týkají zákona o podporovaných zdrojích energie. Tuzemskou energetiku také provází implementace tzv. Zimního balíčku a výhledově se v pravidla bude přetvářet i Zelená dohoda pro Evropu a další.

Obrázek č. 1: Přehled vývoje WACC v regulačních obdobích pro oblast elektřiny
Obrázek č. 2: Přehled vývoje WACC v regulačních obdobích pro oblast plynu

Nižší WACC, vyšší RAB

Největší pozornost z několikasetstránkového dokumentu na sebe již tradičně stahují dva základní ukazatele WACC a RAB. WACC (Weighted Average Cost of Capital) stanoví míru výnosnosti regulovaných společností, zatímco RAB (Regulatory Asset Base) představuje hodnotu jejich aktiv neboli majetku. Zjednodušeně jejich vztah můžeme popsat tak, že nastavení RAB limituje růst majetku společností, WACC potom určuje, kolik si mohou z každé investované koruny vydělat. V pravidlech pro V. regulační období mezi sebou soupeří dva trendy – rostoucí potřeba investic a snaha omezit zisk společností.

Samotný ERÚ označil nové Zásady cenové regulace za protransformační. Nové trendy v energetice vyžadují nové technologie, což předznamenává miliardové investice do energetických soustav a s těmi poroste RAB. O kolik přesně, to bude záležet na konkrétně realizovaných projektech. Proti extenzivnímu růstu celkových investic by ale měla tlačit klesající míra výnosnosti. WACC totiž ERÚ ze současných bezmála 8 procent, platných pro IV. regulační období, sníží v tom dalším přibližně o 1,5 procenta, a to pro elektroenergetiku i plynárenství.

Pro ilustraci můžeme velikost dopadů této změny ukázat na zjednodušeném demonstrativním výpočtu. Pokud bychom ve vzorci zachovali všechny parametry a porovnávali pouze změnu výdajů z titulu snížení WACC, rozdíl mezi starou a novou úrovní představuje za pětileté období snížení regulovaných nákladů o 18,7 miliard Kč pro elektroenergetiku a o 6,8 miliard Kč pro plynárenství. Výsledné dopady poklesu WACC tak dohromady činí více než 25 miliard Kč. Ačkoliv uvedená simulace nepočítá s předpokládaným růstem RAB, dokresluje, co by se dělo s celkovými náklady, pokud by regulátor nepřistoupil ke snížení WACC.

Doplnění k článku přinášejí také odpovědí radních ERÚ Martiny Krčové a Petra Kusého:

Přinese V. regulační období změny ve výpočtu povolených výnosů?

M.: Měnili jsme způsob stanovení některých vstupních parametrů. V oblasti povolených nákladů například nově počítáme s klouzavým průměrem ze skutečných nákladů třech posledních ukončených let. To povede k přesnějšímu kopírování skutečných nákladů, které budou reagovat na legislativní požadavky aj. Naopak v hojně probírané oblasti odpisů jsme se rozhodli pro konzistentní přístup, pravidla pro ně tedy zůstanou stejná jako doposud.

Další úpravy vzorce, u tzv. faktoru trhu, nám umožní flexibilně reagovat, ať už půjde o běžné meziroční změny v nákladech nebo kdyby na trhu došlo k mimořádným situacím.

Jaké změny čekají energetiku v letech 2021 až 2025?

M.: Při sestavování Zásad jsme počítali se čtyřmi skupinami trendů. Tou první je potřeba vyšší spolehlivosti distribuce. Chtě, nechtě, na dodávce energetických komodit jsme stále více závislí a čím „chytřejší“ sítě budujeme, tím větší dopady by měly případné výpadky, takže jim musíme bránit – např. zokruhováním sítí.

Druhá skupina podnětů vychází z měnící se skladby zdrojů vč. jejich decentralizace. Zejména rozvoj obnovitelných zdrojů nastartoval proces, kterému se musí přizpůsobit distribuční sítě i regulace.

Třetí motiv, se kterým pracujeme, je nové postavení zákazníků, resp. prosumerů, kde už nehovoříme o pasivním, čistě spotřebovávajícím zákazníkovi, ale o aktivním jedinci, který energii také vyrábí, ev. dodává do soustavy.

Čtvrtá skupina témat náleží novinkám a „chytření“ sítí. Nová pravidla už počítají s nástupem dálkového měření, připravuje se zrychlení změny dodavatele, dynamické tarify a další kroky, které zákazníkům sice poskytnou nové nástroje, zároveň ale energetiku dělají složitější a přinejmenším v počáteční fázi vyžadují výrazné investice.

A to vše přijde do roku 2025?

M.:  S tím vším počítají pravidla pro regulační období 2021–2025, což znamená, že regulace dostala patřičné nástroje na zavádění těchto změn. Změny samotné se ale budou implementovat mnohem déle a zasáhnou několik regulačních období v řadě. Ostatně i s tím počítáme, když říkáme, že jednotlivá regulační období by na sebe měla lépe navazovat, a to včetně fází jejich přípravy.

Hovoří se o potřebě miliardových investic do energetických soustav. Jak vysoké ale investice budou během V. regulačního období?

P.: Pro elektroenergetiku počítáme s aktivovanými investicemi přibližně ve výši 25 miliard korun každý rok. V plynárenství by to mělo být ročně mezi pěti a šesti miliardami, s výjimkou roku 2022, kdy bude realizován jeden velký projekt, o kterém si ještě řekneme. Uvedené sumy jasně vypovídají o významu, jaký mají pro energetiku pravidla definovaná Zásadami.

Obrázek č. 3: Plány investic do roku 2030 – elektroenergetika
Obrázek č. 4: Plány investic do roku 2030 – plynárenství
Jak to bude vypadat v plynárenství?

P.: Zde můžeme zmínit jeden velký projekt, který svou velikostí způsobuje „zub“ v grafu plánovaných investic. Půjde o nový plynovod na úrovni přepravní soustavy v regionu střední a severní Moravy. Ten jednak vyřeší poměrně slabé zásobování plynem v této oblasti, které by nepokrylo očekávané rostoucí nároky, a odstraní i některé další technické problémy, které by jinak do budoucna mohly ohrožovat spolehlivost dodávek zákazníkům. V neposlední řadě nový plynovod rozšíří možnosti propojení českého a polského plynárenského trhu.

U dalších investic už se znovu bavíme spíš o menších, ale četných pracích. Jednak půjde o opravy infrastruktury na základě pravidelných inspekcí, dále o modernizaci kompresních stanic, aby splňovaly moderní nároky na ekonomický, a zejména do budoucna, i na ekologický provoz. V neposlední řadě se plynárenství, stejně jako elektroenergetika, nevyhne trendům, jako jsou digitalizace a dekarbonizace. Právě potřeba budoucí dekarbonizace plynárenství ovlivňuje už dnešní projekty. V současnosti budovaná infrastruktura musí být připravena například na větší zapojení vodíku v plynárenství či další alternativy. I proto sledujeme se zájmem nejrůznější pilotní projekty, a pokud to jde, snažíme se je v rámci našich kompetencí podpořit.

Spolehlivost je v energetice zaklínadlem, které ospravedlňuje mnohé investice. Skutečně ale budujeme sítě spolehlivější? Existují objektivní data?

Existují ukazatele spolehlivosti a plynulosti dodávek, které pravidelně sledujeme a vyhodnocujeme. Pravidla se snažíme nastavit dlouhodobě motivačně, a tím zákazníkům zajistit plynulejší dodávky s minimálním počtem přerušení. Pro lepší představu bychom počet přerušení dodávek i jejich průměrnou délku chtěli během dalšího regulačního období snížit zhruba o pět procent. Důležité je to mj. proto, že tyto ukazatele nesledujeme jen my, ale také se jimi řídí např. zahraniční investoři a vyhodnocují se i na evropské úrovni. Tak trochu jde tedy o vizitku České republiky, přinejmenším české energetiky.

Takže plánované investice přinesou měřitelný, nejen deklarovaný užitek?

Samozřejmě, že když rozhodujete o mi­liardách korun a o službách pro deset milionů občanů, nezavděčíte se všem stejnou měrou. ERÚ ale musí dbát na to, aby každá investice byla z pohledu spotřebitelů oprávněná, aby se užitek z ní přinejmenším vyrovnal nákladům, na jejichž úhradě se lidé podílejí. Vím, může to znít jako klišé, ale toto je zásada, které se ERÚ musí držet vždy, nehledě na pořadové číslo aktuálního regulačního období.

Zdroj: Energyhub.eu / Autor: Martina Krčová