Tím, kdo rozhoduje o budoucnosti globálního klimatu, není Saudský korunní princ Mohammed Bin Salman, čínský prezident Si Ťin-pching, americký senátor Joe Manchin ani výkonný ředitel Tesly Elon Musk… Je to předseda Americké centrální banky (FED) Jerome H. Powell. Rychlost přechodu na uhlíkově neutrální hospodářství se může stát obětí trendu rostoucích úrokových sazeb. A centrální banky by si toho měly být vědomy.

Může se zdát, že výše úrokových sazeb není tak důležitým faktorem pro přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku jako cena uhlíkových povolenek či ropy, pořizovací náklady na polysilikonové solární panely, nebo jestli si můžete koupit elektrické SUV za méně než jeho benzínový ekvivalent. Ve skutečnosti je třeba brát úrokové sazby v potaz hlavně kvůli rozdílu ve financování energie z fosilních, nebo obnovitelných zdrojů.

Základní rozdíl ve financování energetických zdrojů

Zatímco obnovitelné zdroje jsou „zdarma“, fosilní paliva, jak již naznačuje název, je potřeba nejdříve získat těžbou. A výdaje na nákup substance, která pohání konvenční motory a turbíny tvoří výraznou část celkových nákladů na tento druh energie. Elektrárna spalující zemní plyn, která vydělává prodejem elektřiny 45 amerických dolarů za megawatthodinu, musí investovat téměř polovinu tohoto příjmu na nákup metanu, který pálí.

Výsledkem je, že investice na postavení nízkouhlíkového zdroje energie jsou potřeba zejména před uvedením projektu do provozu a spláceny jsou pak během života onoho projektu. Naproti tomu konvenční zdroje energie vyžadují větší část nákladů až během svého provozu, tedy v době, kdy již generují příjem.

Právě výše zmíněný rozdíl dělá z financování důležitý faktor. Stejně jako fosilní energie je poháněna uhlovodíky, ta obnovitelná je poháněna úvěry – a když stoupnou náklady na úvěr, ekonomická výhoda obnovitelných zdrojů se začne vytrácet.

Otázkou k debatě zůstává, jak výrazný tento efekt bude. Studie německých obnovitelných projektů z roku 2019 odhaduje, že kdyby sazba desetiletého vládního dluhopisu vzrostla do roku 2023 o 4,3 %, náklady na solární energii by vzrostly o 11 % a na větrnou dokonce o 25 %. To by bylo dost na obrácení situace z posledních let, kdy byly schopny nové obnovitelné projekty co do nákladů konkurovat již existujícím černouhelným a plynovým elektrárnám i bez státních pobídek. Byl by to samozřejmě extrémní scénář, protože německé dluhopisy se stále obchodují s negativním výnosem. Tlačit moc tvrdě na úrokové sazby by ale každopádně mohlo udržitelný sektor poškodit.

Vliv úrokových sazeb na financování zelených zdrojů energie by neměl být podceňován

Vyšší úrokové sazby jsou nicméně jak příčinou, tak důsledkem stoupajících cen energií, a tak se dá předpokládat, že když vzrostou náklady na obnovitelné zdroje vinou politiky centrálních bank, cena fosilních paliv se navýší taktéž. 11% výkyv u solárího sektoru se nezdá tak hrozný v porovnání se čtyřnásobným nárůstem ceny plynu v Evropě během posledního roku. I kdyby však k takovému výkyvu došlo, pouze by to zmenšilo, nikoliv zvrátilo výhodu obnovitelných zdrojů, protože náklady na ně dlouhodobě klesají a klesat budou i do budoucna.

To, co pohání moderní ekonomiku jsou úvěry a energie. Rozkolísanost cen energií byla odjakživa určující veličinou makroekonomické politiky. Už v polovině dvacátého století bylo na prudký nárůst ceny ropy nahlíženo jako na jasnou předzvěst ekonomické krize. V minulosti byla nejistota způsobena zejména nesoulady ve vztahu nabídka – poptávka na ropném trhu. Zatímco v budoucnu může nejistota vyplývat ze strukturálních změn ve způsobech, jakými celá naše planeta energii vytváří a využívá.

Centrální banky zápasící s dilematem, jestli využít svůj ekonomický vliv k tomu, aby snížily náklady na kapitál pro zelené investice by si měly uvědomit jedno. Tlačit moc tvrdě na úrokové sazby by mohlo odčinit dobro, které se snaží konat jinde – v udržitelném sektoru.

Zdroj: David Fickling, Bloomberg Opinion