Změna klimatu je zásadní problém, který si žádná firma nemůže dovolit ignorovat. Podle Zelené dohody pro Evropu se má EU stát klimaticky neutrální do roku 2050, což přináší rizika a příležitosti nebývalého rozsahu pro všechna hospodářská odvětví. Pro úspěch a přežití firem se tak stává zcela nezbytným, aby své obchodní modely sladily s bezemisní budoucností. K tomu potřebují vytvořit plány, jak přechodu na udržitelné fungování dosáhnout. S jejich přípravou mohou firmám pomoct nové standardy EU pro reportování dat o udržitelnosti.

Podle plánů EU je pro tranzici ekonomiky potřeba nasměrovat jeden bilion eur ročně do udržitelných aktivit, polovina z těchto investic půjde od soukromých investorů. Analyzovaným evropským společnostem se v nedávné studii CDP podařilo identifikovat 1,22 bilionu eur v nízkouhlíkových obchodních příležitostech, což je šestinásobně více, než kolik byly odhadované investiční náklady. Strategické plánování a reporting dat v této oblasti mají tedy zásadní význam pro budoucnost firem. Nicméně výzkum Alliance for Corporate Transparency zaměřený na klimatický reporting 300 jihoevropských a středoevropských společností z rizikových odvětví ukazuje nízkou kvalitu zveřejňování plánů na přechod ke klimaticky neutrální ekonomice[1]. V České republice má vědecky podložený klimatický cíl pouze jedna z jedenácti analyzovaných společností. Informace o posouzení dlouhodobých rizik (tzv. “forward-looking information”) a údaje o plnění strategických cílů včetně dosahování pokroku ve svých plánech nezveřejňuje dokonce žádná z českých firem.

Pomoct můžou firmám nové evropské standardy pro reportování, které mají doplnit směrnici o reportingu o udržitelnosti (více o nové směrnici se dočtete v tomto článku). Standardy vyjasní, jak o přechodu na bezemisní ekonomiku reportovat, jak provádět analýzu scénářů, a hodnotit rizika, příležitosti a výsledky firem. 

Analýza rizik a příležitostí je pro firmy klíčová

Plány přechodu jsou základem firemních strategií, jak přispět k transformaci Evropy na klimaticky neutrální kontinent. Firmy mají dvě cesty, jak toho dosáhnout. Za prvé, společnosti potřebují eliminovat své vlastní přímé a nepřímé emise a odstavit činnosti škodlivé pro životní prostředí. Za druhé, společnosti mohou rozvíjet obchodní aktivity, které umožňují transformaci ekonomiky, například v oblasti obnovitelné energie, ekologické dopravy, udržitelného stavebnictví, IT a financí.

Hlavní prvky, které společnosti, investoři, pojišťovny a banky musí ve svých transformačních plánech vzít v úvahu, jsou následující:

  • Cíl snížení emisí skleníkových plynů, který pokrývá celkové emise společnosti (finanční společnosti by se měly zaměřit na uhlíkovou stopu svých investic)
  • Akční plány pro krátkodobý (2025/2030), střednědobý (2035/2040) a dlouhodobý (2050) horizont, včetně plánů pro hlavní zdroje emisí
  • Cíl pro investice do vývoje nebo přímo vývoj produktů a služeb, které významně přispívají k předcházení anebo zmírňování dopadů změny klimatu nebo k dalším cílům taxonomie EU
  • Alokace kapitálu, včetně kapitálových plánů na nové udržitelné aktivity a na úpravu nebo vyřazení škodlivých činností
  • Metriky (finanční společnosti musí poskytnout odpovídající ukazatele týkající se dopadů jejich aktiv)

Pro schopnost firem definovat smysluplnou strategii je také zásadní, aby rozuměly rizikům a příležitostem souvisejícím s klimatickou změnou. Zejména firmy z rizikových odvětví potřebují provést komplexní analýzu, aby pochopily, co je čeká. Díky analýze rizik a příležitostí budou pak moct upřednostnit správné investice a přilákat kapitál pro přechod na klimaticky neutrální model.

Jak firmám pomohou standardy EU?

Aby firmy mohly identifikovat a reportovat relevantní údaje, potřebují si vyjasnit klíčové prvky reportingu, metodiky a ukazatelů výkonnosti. Tato potřeba je ještě větší vzhledem k tomu, že investoři a banky sledují své strategie s přechodem k udržitelné ekonomice v rámci stanoveném nařízením o zveřejňování informací v odvětví finančních služeb (SFDR) a kritérii taxonomie, která budou účinná od 1. ledna 2022 (více o tomto tématu se dočtete zde). Současné mezery v legislativě pro reporting firem by měly pokrýt standardy, které vzniknou v návaznosti na směrnici o reportingu o udržitelnosti (CSRD).

Nové standardy EU mohou pomoct firmám tím, že stanoví jasná kritéria ve čtyřech oblastech:

  • Plány přechodu ke klimaticky neutrální ekonomice. Standardy mohou vyjasnit, co přesně je myšleno cílem klimatické neutrality (“net zero”), a to včetně aktivit a typů emisí, které zahrnuje, a informací, jež by měly společnosti reportovat.
  • Základní klimatické scénáře a nástroje pro analýzu scénářů. Standardy by měly pomoct firmám určit, jaké klimatické scénáře mají použít pro analýzu a hodnocení rizik.
  • Metriky pro posuzování rizik a příležitostí. Zatím není vyjasněné, co přesně mají firmy reportovat o rizicích a příležitostech. Standardy mohou poskytnout specifické indikátory, kterými se firmy budou řídit.
  • Sektorově specifické metodiky výpočtu intenzity emisí skleníkových plynů a uhlíkové stopy. Jak ukázal výzkum Alliance for Corporate Transparency, metodiky používané firmami pro složitější ukazatele se velmi liší a je potřeba je sjednotit.

I kvůli současným nedostatkům je pro firmy obtížné zajistit, aby měl jejich reporting o udržitelnosti dostatečný výhled do budoucna a byl dost detailní a sladěný s cíli Pařížské dohody. Vyjasnění reportovacích standardů EU pro oblast klimatu v těchto čtyřech oblastech firmám zásadním způsobem pomůže zorientovat se v jejich vlastní transformaci ke klimaticky neutrální ekonomice.

Původní článek v nezkrácené verzi v angličtině pod názvem Climate transition plans: How EU standards can help companies to focus on the right data připravil Frank Bold jako součást pravidelného měsíčního seriálu o nefinančním reportingu. Více zde.


[1] Pro konkrétní definice a terminologii viz faktaoklimatu.cz.